|
|
Účinnost mykoparazitických a entomopatogenních hub proti houbovým původcům onemocnění rostlin
SINKALA, Natasha
Entomopatogenní a mykoparazitické houby mají potenciál být využívány na místní i mezinárodní úrovni jako účinná a ekologicky šetrná strategie boje proti škůdcům a chorobám rostlin způsobeným houbovými patogeny. V bakalářské práci byla tes-tována účinnost užitečných hub v laboratorních podmínkách. Metodika zahrnovala izolaci a popis užitečných druhů hub a následné testování užitečných hub s poten-cionálními mykoparazitickými a antagonistickými účinky. Účinnost hub byla tes-tována na patogenech, které byly převážně odizolovány z osiva nebo nemocných ros-tlin luskovin. V rámci pokusů bylo zjištěno, že všechny kmeny Trichoderma izolo-vané z půd ČR prokázaly mykoparazitický efekt na vybrané patogeny. Nicméně, účinnost kmenů závisela na druhu houbového patogenu. Hodnocena byla i produkce spor kmenů Trichoderma jak v kontrolní variantě, tak i ve vzájemné kombinaci s patogeny. Výsledky opět prokázaly rozdíly v produkci spor u jednotlivých kmenů Trichoderma. Zároveň byl hodnocen mykoparazitický účinek entomopatogenních hub Isaria fumosorosea a Akanthomyces attenuatus proti patogenu Botrytis cinerea. Výsledky ukázaly, že ačkoli I. fumosorosea a A. attenuatus vykazovaly významný mykoparazitický účinek proti Botrytis cinerea, nejvyšší účinnost proti patogenu prokázala mykoparazitická houba T.virens. Zjištění naznačila, že jak mykoparazitické, tak entomopatogenní houby jsou udržitelnou alternativou umělých pesticidů v boji proti houbovým původcům chorob rostlin.
|
|
| |
|
|
Využití různých metod izolace entomopatogenních a mykoparazitických hub z různých podmínek prostředí
SANDALA, DAVID
Abstrakt Hlavním cílem této práce bylo otestovat metody izolace entomopatogenních hub z různých podmínek prostředí. V prním experiment byly inokulovány entomopatogenní houby B. bassiana M. brunneum, I. fumosorosea a L muscarium ve dvojích do sterilního půdního substrátu a inkubovány po dobu 50 dnů. Analýza kompatibility byla prováděna po 14 a 50 dnech inkubace. Výsledky byly porovnávány s výsledky v době 0, kdy byly z kontrolních suspenzí založeny testy, při kterých se hodnotil počet tvořících se kolonií (CFU, colony-forming unists). Výsledky ukázaly, že lze z půdy snadno izolovat entomopatogenní houby za pomoci rutinní metody použití selektivní živné půdy dodine. Zároveň byla z fotografické dokumentace zaznamenána interakce mezi jednotlivými druhy. Druhý experiment byl zaměřen na aplikaci entomopatogenní houby I. fumosorosea a L muscarium a mykoparazitické houby T. virens na rostliny okurek. Z výsledků tohoto experimentu též vyplývá, že jak entomopatogenní houby, tak mykoparazitickou houbu lze i z fyloplánu snadno izolovat entomopatogenní houby pomocí selektivní živné půdy na bázi dodine a mykoparazitickou houbu T. virens po-mocí selektivní živné půdy TSM (Trichoderma selektive medium). Zároveň bylo prokázáno, že relativní vzdušná vlhkost je důležitá pro růst a vývoj entomopatogenních hub po preventivní aplikaci na rostliny okurky seté.
|
|
|
Využití makroorganismů a mikroorganismů v biologické ochraně rostlin proti mšicím
BOŠKA, David
Mšice jsou jedny z nejvýznamnějších druhů škůdců, vyskytující se na všech kontinentech kromě Antarktidy. Mšice škodí převážně sáním, produkcí medovice a přenosem stovek virových onemocnění. Nejvýznamnějšími skleníkovými mšicemi vyskytující se na území České republiky jsou mšice broskvoňová (Myzus persicae) a mšice bavlníková (Aphis gossypii). Jejich nebezpečí spočívá v rychlém vývojovém cyklu, kdy dochází k rapidnímu nárůstu populací. Přes velké škody, které způsobují, jsou mšice velmi bezbranný a malý hmyz s velkým množstvím přirozeně se vyskytujících nepřátel. K nejznámějším přirozeným nepřátelům patří predátoři, parazitoidi a entomopatogení houby. V biologické ochraně rostlin před mšicemi se z predátorů využívají hlavně slunéčkovití (Coccinellidae), zlatoočkovití (Chrysopidae) a dravá bejlomorka (Aphidoletes aphidimyza). Ve volné přírodě regulují dále mšice i pestřenkovití (Syrphidae). Nejvýznamnějšími parazitoidy mšic jsou hlavně parazitické vosičky Aphidius colemani, Aphidius ervi a Aphelinus abdominalis. Z mikroorganismů využívajících se proti mšicím jsou to polyfágní entomopatogenní houby, které způsobují primární infekce u více druhů škůdců. Na zahraničním trhu jsou k dostání přípravky na bázi entomopatogenních hub Lecanicillium lecanii, Beauveria bassiana a Isaria fumosorosea, které byly zavedeny na biologickou ochranu proti mšicím a dalším škodlivým organismům.
|
|
|
Hodnocení vývoje různých kmenů entomopatogenní houby v různých podmínkách prostředí
ŠEBEK, Jaroslav
Entomopatogenní houba Beauveria bassiana je polyfágní druh houby, který napadá více jak 700 druhů hostitelů. Tento druh houby patří mezi nejprozkoumanější a nejběžněji se vyskytující zástupce entomopatogenních hub. V zahraničí je registrována řada biopreparátů formulovaných na bázi konidií nebo blastospor B. bassiana. Biopreparáty na bázi B. bassiana jsou využívány v ochraně proti různým škůdcům polních plodin, v ochraně rychlené zeleniny a okrasných květin i v ochraně lesních porostů proti některým druhům škůdců. Bakalářské práce se zaměřuje na základní "in vitro" parametry vybraných kmenů entomopatogenní houby B. bassiana z různých geografických oblastí. Byl hodnocen vliv teploty na klíčivost spor vybraných kmenů entomopatogenní houby B. bassiana. Dále byl porovnán růst a vývoj kmenů houby B. bassiana (radiální růst). Poslední část je zaměřena na porovnání výtěžnosti spor kmenů entomopatogenní houby B. bassiana na standardním živném médiu a přirozeném substrátu.
|
|
|
Možnosti využití vybraných druhů entomopatogenních hub v biologické ochraně rostlin proti modelovým druhům škůdců hospodářských plodin
KONOPICKÁ, Jana
Dizertační práce je zaměřená na problematiku entomopatogenních hub, které se mohou využívat v biologické ochraně rostlin. Dizertační práce je sestavena ze dvou hlavních částí: 1) podrobné literární rešerše a 2) pěti podkapitol experimentální části a výsledků, které obsahují originální publikace s výsledky vlastní výzkumné práce. První studie byla zaměřena na izolaci a identifikaci nových kmenů entomopatogenních hub z půdních vzorků z České republiky a Izraele a zkoumala se také účinnost proti roztoči Rhizoglyphus robini. Celkem bylo z půdních vzorků z obou zemí vyizolováno 5 rodů entomopatogenních hub (Metarhizium sp., Beauveria sp., Isaria sp., Lecanicilium sp. a Purpureocillium sp.). Nejfrekventovanější byl rod Metarhizium sp. a to zejména na lokalitách v České republice. Nejvyšší účinnost proti roztoči Rhizoglyphus robini byla zjištěna u kmenů Metarhizium anisopliae izolovaných z půdních vzorků z České republiky a u kmene Metarhizium indigoticum z Izraele. Mortalita po 4. dnech biotestu byla téměř 100 %. Druhá studie se zabývala účinností entomopatogenní houby Isaria fumosorosea CCM 8367 proti zavíječi zimostrázovému (Cydalima perspectalis). Houbová infekce byla pozorována většinou u kukel. Nicméně mortalita nepřesáhla 60 %, což naznačuje velmi nízkou citlivost zavíječe zimostrázového k houbě Isaria fumosorosea CCM 8367. Ve třetí podkapitole se řešila problematika závažného škůdce brambor mandelinky bramborové. Nejprve byly provedeny laboratorní experimenty, kde se vybral virulentní kmen Beauveria bassiana BBA 08 proti tomuto škůdci, který byl následně použit v dalších experimentech. Tento kmen byl testován proti dospělcům mandelinky bramborové v květináčových pokusech a polních podmínkách. Houba byla aplikována samostatně a v kombinaci s entomopatogenními hlísticemi. Ve všech experimentech houba snížila počty dospělců mandelinky bramborové, v terénní aplikaci až o 30 % v porovnání s kontrolou. Čtvrtá studie se věnovala záměrnému obohacení půdního výsevního substrátu entomopatogenní houbou Isaria fumosorosea CCM 8367 pro zvýšení supresivity. Výsledky ukázaly, že při 20 °C houba úspěšně kolonizovala půdní substrát a přetrvávala v něm více jak 6 měsíců i když se průměrná koncentrace mírně snížila z 5,89×104 na 2,76×104 spor na mililitr substrátu během experimentu. Poslední studie testovala efektivitu přenosu entomopatogenní houby Isaria fumosorosea CCM 8367 pomocí entomopatogenních hlístic druhu Steinernema feltiae a Heterorhabditis bacteriophora. Výsledky naší studie poprvé ukázaly, že šíření konidií i blastospor Isaria fumosorosea je významně posíleno přítomností entomopatogenních hlístic.
|
|
|
Monitoring výskytu a charakterizace entomopatogenních hub přirozeně asociovaných s populacemi lýkožrouta smrkového\kur{Ips tzpographus} L. (Coleoptera, Scolytidae) ve smrčinách NP a CHKO Šumava
PEJSAROVÁ, Hana
Využití entomopatogenních organismů je jednou z možností biologické ochrany rostlin, která se v dnešní době preferuje před ochranou chemickou. Na poli vědeckého výzkumu se zájem o tyto organismy v posledních letech výrazně zvýšil, zvláště z toho důvodu, že se s jejich použitím můžeme vyhnout zvyšování dávek chemických látek, na které si škodlivé organismy po určité době vypěstují rezistenci. V každém ekosystému se nacházejí škodliví činitelé a jejich přirození nepřátelé. Monitoringem v NP a CHKO Šumava jsme chtěli prokázat výskyt entomopatogenních druhů hub, tedy přirozených nepřátel hmyzu. Konkrétním škodlivým činitelem pro nás byl lýkožrout smrkový. Pomocí lokalizace výskytu entomopatogenních hub byly získány kmeny několika druhů (Beauveria spp., Isaria spp., Metarhizium spp., Lecanicillium spp.), se kterými byly prováděny pokusy, určující jejich entomopatogenní potenciál. Hodnocení kmenů bylo prováděno stanovením radiálního růstu a výtěžnosti spor kmenů těchto entomopatogenních hub. Kmeny byly po provedených testováních převedeny do formy alginátových pelet a uloženy do mykologické sbírky na katedře rostlinné výroby pro účely dalšího zkoumání. Z monitoringu a následných pokusů jsme získali cenné informace o běžném výskytu hub v prostředí a taktéž údaje o předpokladech pro využití pro integrovanou ochranu rostlin. Pro další výzkum byly použity nalezené kmeny houby Beauveria bassiana, která podle nálezů platila za nejvíce patogenní houbu vůči lýkožroutu smrkovému a její nejvíce produktivní kmeny ( NP 0030, NP 0052) byly doporučili právě pro použití v biologickém boji proti lýkožroutu smrkovému. Zbylé nalezené druhy entomopatogenních hub jsou předmětem dalšího zkoumání na katedře rostlinné výroby Jihočeské univerzity.
|
|
|
Využití entomopatogenních hub v biologické ochraně proti molici bavlníkové \kur{Bemisia tabaci}
ŘEHOŘOVÁ, Markéta
Práce se zaměřuje na zjišťování účinnosti vybraných druhů a kmenů entomopatogenních hub na synchronizovanou populaci molice bavlníkové (Bemisia tabaci) za optimálních i suboptimálních podmínek. V pokusech byly použity následující druhy entomopatogenních hub: Aschersonia aleyrodis, Lecanicillium lecanii (dříve Verticillium lecanii), Isaria fumosorosea (dříve Paecilomyces fumosoroseus) a Bauveria bassiana. U výše uvedených hub byla zjišťována mortalita v populaci po 7, 14 a 21 dnech. Pokusy byly prováděny za stejných podmínek (teplota, vlhkost) tak, aby jednotlivé výsledky mohly být navzájem porovnávány. U Isaria fumosorosea byl založen pokus i v suboptimálních podmínkách, díky čemuž bylo možné srovnat účinnost této významné houby jak v podmínkách optimálních (relativní vzdušná vlhkost 95-100 %, teplota 25{$\pm$}1°C), tak i suboptimálních (relativní vzdušná vlhkost pod 75 %, teplota 25{$\pm$}1°C). Větší pozornost byla také věnována A. aleyroides, jedné z nejvýznamnějších hub, jež je důležitým článkem v boji proti molicím (Aleyrodidae).
|
|
|
Vliv teploty na vývoj a virulenci entomopatogenní houby Metarhizium anisopliae
SANDALA, DAVID
Entomopatogenní houba M. brunneum má vysoký potenciál v rámci Integrované ochrany rostlin proti cílovým škůdcům. Komerční bioprodukt Met52 je koncipován na kmeni F52 entomopatogenní houby M. brunneum. Teplota je klíčovým faktorem pro produkci inokula kmene F52. Optimální teplota pro kultivaci kmene F52 houby M. brunneum je 25 °C. Vliv teploty na produkci inokula hraje důležitou roli při růstu, výtěžnosti spor během následné kultivace v různých teplotních podmínkách. Optimální teplota pro radiální růst kmene F52 houby M. brunneum získaného z různých inokul je 25 °C a následuje teplota 30 °C. Kultivace inokul v 10 °C není vhodná, protože při této teplotě kmen F52 roste velmi pomalu a výtěžnost spor je minimální. Morfologický fenotyp kultur narostlých z testovaných inokul je ovlivněn kultivací ve 30 °C a také tato teplota pro produkci inokula ovlivňuje vzhled středových kultur. Nejvyšší produkce spor byla zjištěna z kultur založených ze všech inokul kultivovaných ve 25 °C. Nejvyšší mortalita a nejlepší vývoj kmene byl zaznamenán opět při kultivaci ve 25 °C. Inokulum produkované v 15 °C a 20 °C byly nejvíce virulentní k larvám T. molitor.
|
|
|
Využití makroorganismů a mikroorganismů v biologické ochraně rostlin proti molicím
ŽÁKOVÁ, Erika
Molice patří mezi významné skleníkové škůdce, kteří mohou způsobovat nemalé škody na pěstovaných plodinách. Jejich škodlivost spočívá v tom, že vysávají z rostlin šťávu a produkují medovici, na které se usazují a poté rostou saprotrofní černě, které snižují asimilační plochu listů. Nejzávažnější škodlivost molic je přisuzována přenosem rostlinných virů. Nejvýznamnějšími zástupci molic, které se běžně ve skleníku vyskytují, jsou molice skleníková Trialeurodes vaporariorum a molice bavlníková Bemisia tabaci. Pro regulaci populací molic ve skleníku se používá sezóně inokulativní strategie biologické ochrany rostlin, kdy je cílem okamžité překrytí tohoto škůdce správnou volbou přirozených nepřátel. V regulaci populace molic ve skleníku přispívá biologická ochrana rostlin, a to konkrétně využívání přirozených nepřátel na bázi makroorganismů a mikroorganismů. Mezi makroorganismy jsou řazeny parazitoidi a predátoři molic. Nejvýznamnějšími komerčně používanými parazitoidy molic jsou dravé vosičky Encarsia formosa, Eretmocerus eremicus a E. mundus. Predátory využívanými záměrně v biologické ochraně rostlin jsou dravá ploštice Macrolophus caliginosus, dravé slunéčko Delphastus catalinae a dravý roztoč Amlyseius swirskii. Parazitické vosičky jsou úzce specializované na oba druhy molic, zatímco predátoři jsou polyfágní druhy, které se mohou živit na více druhů škůdců. Proti molicím se v zahraničí využívají i biopreparáty na bázi entomopatogenních hub. Nejvýznamnějšími druhy jsou Aschersonia aleyrodis, Isaria fumosorosea, Beauveria bassiana a Lecanicillim muscarium. Pro efektivní použití těchto bioagens je důležité mít znalosti nejen o škůdci samotném, ale mít znalosti interakce škůdce - přirozený nepřítel - hostitelská rostlina. Důležité je tedy provádět kvalitní monitoring molic ve skleníku, aby použití přirozených nepřátel bylo rentabilní.
|
host ::
RSS.